V prvních letech s dítětem se velmi často mluví o tom, co potřebuje dítě. Jak má spát. Jak se má vyvíjet. Jak mu "neublížit". O pohodě mámy se mluví mnohem méně. A když už, většinou to zní velmi zjednodušeně. Jako by řešením vyčerpání byla další položka na seznamu: více sebepéče.
Nepochybuju o tom, že milujete své děti. Ale už pochybuju o tom, že milujete mateřství se vším, co nese. A takto to může být. A znám to.
V roce 1998 publikovala britská socioložka Natasha S. Mauthner článek, který byl na svou dobu překvapivě odvážný. Nesoustředil se pouze na hormony, neurotransmitery či individuální "zranitelnosti". Díval se na poporodní depresi jako na vztahový, sociální a kulturní fenomén. Jako na něco, co nelze pochopit odděleně od vztahů, očekávání a tlaku, pod...
Mateřství může být velký paradox. Jsme obklopené dětmi, zvuky, doteky a přesto se můžeme cítit tak strašně samy. Tenhle typ osamělosti je jiný a těžko se o něm mluví. Mnohdy se ho proto snažíme přetrpět. Je zásadní rozdíl být sama bez dětí a být sama s malými dětmi.
Asi jste si to taky představovala jinak. Že budete klidnější, trpělivější a laskavější. Že když se připravíte, přečtete si ty správné knihy a naposloucháte kurzy a budete dělat věci "vědomě", všechno půjde.
Když se stáváme mámou, vstupujeme do role, která je nesmírně náročná a přitom často neviditelná. Naše dny se naplní péčí, která se zdá tak samozřejmá, že ji okolí mnohdy ani nezaznamená. Krmení, uspávání, přebalování, ale také naslouchání, utišování, konejšení. Tyto činnosti nejsou měřitelné v číslech ani viditelné v tabulkách, a proto se snadno...
Když se stáváme mámou, vstupujeme do období, které nás proměňuje od hlavy až k patě. Je to změna na mnoha úrovních. V tom, jak se vidíme, co od sebe čekáme a co cítíme, že se čeká od nás. Možná máte někdy pocit, že je toho prostě moc. A možná vás napadá otázka: Bylo to tak těžké vždycky, nebo je to problém dnešní doby?...
O stávání se mámou se moc nemluví. Zdá se, že se to bere nějak automaticky. Tak, že se narodí dítě. Každá ale víme, jak velká změna to je, když děti nemáme a když děti máme. Dotýká se to každičkého aspektu nás samých, každičkého aspektu našeho života. Potřebujeme se vědomě kontaktovat s tím, co se s námi děje, když se stáváme...