V prvních letech s dítětem se velmi často mluví o tom, co potřebuje dítě. Jak má spát. Jak se má vyvíjet. Jak mu "neublížit". O pohodě mámy se mluví mnohem méně. A když už, většinou to zní velmi zjednodušeně. Jako by řešením vyčerpání byla další položka na seznamu: více sebepéče.
Jenže naše mateřská pohoda není osobní selhání ani otázka lepší organizace času. A už vůbec nevzniká proto, že bychom se jako mámy málo snažily. Nízká pohoda v prvních 1000 dnech velmi často souvisí s tím, v jakých podmínkách dnes mateřství žijeme.
Proč na pohodě mámy skutečně záleží ?
Během prvních 1000 dní se velmi rychle vyvíjí mozek dítěte. Jeho pocit bezpečí, schopnost regulace i vztahové prožívání se formují v kontaktu s těmi, kdo o něj pečují. To ale neznamená, že bychom jako mámy musely být pořád klidné, vyrovnané a "v pohodě". Znamená to něco jiného: že imáma sama potřebuje podporu, oporu a prostor být člověkem.
Když jsme jako mámy dlouhodobě přetížené, osamělé a bez zdrojů, náš nervový systém funguje v režimu přežití. A z režimu přežití nelze dlouhodobě nabízet bezpečí – ani dítěti, ani sobě. Naše pohoda tedy není žádný luxus. Je to základní předpoklad udržitelného fungování celé rodiny.
Pohoda vás, mámy, má hodnotu sama o sobě. Není důležitá jenom proto, aby se dítěti dařilo. Jako mámy nejsme jen prostředníkem vývoje dítěte. Jsme lidmi se svými potřebami, identitou, tělem, emocemi a životem, který nekončí narozením dítěte. Když se mluví o pohodě mámy výhradně v souvislosti s dítětem, velmi snadno se znovu dostáváme k mýtu sebezapření. K představě, že "teď už na nás tolik nezáleží". Ale záleží.
Proč nestačí říct "postarej se o sebe"?
Sebepéče sama o sobě neřeší mateřské zahlcení. Protože příčiny nejsou individuální, ale systémové. Mnoho mateřské nepohody dneska vzniká proto, že:
děti vychováváme v izolovaných nukleárních rodinách, ne ve "vesnici",
chybí porozumění matrescenci a proměně identity,
sociální systémy nejsou nastavené na podporu rodičů v raném období,
kulturní normy často tlačí na výkon, obětování se a zvládání.
Tohle není selhání jednotlivých maminek. Ani selhání rodin. Je to obraz společnosti, která rodičovství dlouhodobě podhodnocuje. A uvědomění si těchto souvislostí není výmluva – je to cesta k většímu sebesoucitu.
Co vlastně znamená "být v pohodě"
Být v pohodě neznamená mít všechno zvládnuté. Neznamená to být pořád v klidu ani "pozitivní". Znamená to nejen přežívat, ale aspoň občas prospívat a žít. Mateřská pohoda je celostní stav. Nejde jen o základní potřeby jako spánek, jídlo nebo možnost se osprchovat. Mateřská pohoda zahrnuje i:
pocit, že jste viděná a braná vážně,
emoční a vztahovou oporu,
kontakt sama se sebou jako s celistvou osobou,
pocit smyslu a identity.
Pro každou mámu bude pohoda vypadat jinak. A v různých obdobích se bude taky měnit.
Většina z nás ví, co by naší pohodě pomáhalo: pohyb, příroda, vztahy, smysluplné aktivity, odpočinek. Problém nebývá v informacích, v tom, že nevíme, ale v nedostatku času, energie a podpory. Zátěž péče o děti a domácnost je dnes často neudržitelná už pro dva dospělé, natož pro jednu osobu.
Proto má smysl se ptát jinak: Co teď potřebuje moje tělo a nervový systém nejvíc? Co je teď nejpalčivější? Co je TEĎ to nejlepší možné, jak to můžu mít?
Někdy je to spánek.
Jindy objednané jídlo.
Jindy snížit naroky na sebe i dítě.
Nebo být jen nedokonalá a netrestat se za to.
Nejde o přidávání dalších úkolů. Jde o posunutí priorit tak, aby vaše fungování bylo dlouhodobě možné.
Učíme se "dýchat pod vodou".
To je jedna z užitečných metafor. Představa, že se neučíme fungovat až ve chvíli totálního vyčerpání, ale průběžně doplňujeme zdroje v běžném dni. Staráme se o naši "nádobu", aby nebyla zcela prázdná.
Nemusí jít o velké pauzy a velké kroky, protože to s malými dětmi není reaálné.
Někdy stačí pustit si oblíbenou hudbu místo dětských písniček.
Krátký kontakt s tělem, pohladit se po tvářích.
Malé momenty, které vyživují vás, nejen dítě.
Ano, odpočinek bez dětí je důležitý. Ale stejně důležité je nenechat se dovést až na úplné dno. Vaše potřeby nestojí proti potřebám dítěte, není to soutěž. Péče o sebe není sobectví. Když se najíte, jdete na záchod, zvolíte setkání s jinými mámami místo další "rozvojové aktivity" – není to žádné selhání. Je to péče, která prospívá oběma, všem - celé rodině. Není to o buď–anebo. Je to oboje, a zároveň.
Když jsme dlouhodobě zahlcené, náš mozek funguje v režimu přežití. A v tom režimu nemůžeme reagovat klidně a vědomě. I tak i krátká pauza – dech, napít se nebo si opláchnout obličej studenou vodou, kontakt se zemí (sednout si, dřepnout nebo lehnout na zem) – může pomoct znovu zapojit část mozku, která nám umožňuje volit, jak zareagujeme.
Zároveň ale nestačí pracovat jen s "technikami v danou chvíli". Důležité je i dlouhodobé snižování zátěže a posilování podpory. Dobrá zpráva je, že období kolem narození dítěte je i obdobím zvýšené neuroplasticity. Mění se nejen dítě, ale i váš mozek. Nemusíte všechno uzdravit najednou. Stačí malé, realistické kroky.
Pohoda mámy je důležitá.
Není to odměna za výkon.
A není to jen vaše osobní odpovědnost.
Zasloužíte si odpočinek proto, že jste člověk.
Ne proto, že jste si ho "odpracovala".
A tohle vědomí je často tím prvním, co může přinést alespoň malou úlevu.
