Online terapie není "horší
náhrada" za osobní setkání. Je to plnohodnotná forma
terapie, jen má jinou podobu, jiné možnosti a jiné limity. Díky online sezení můžeme
být v kontaktu, i když žijete v menším městě, na
vesnici, nebo v zahraničí, máte malé děti a složitě sháníte
hlídání.
Pro mnoho z nás je online
forma dokonce bezpečnější. Jsme ve známém prostředí, nemusíme
nikam jezdit, a snáz se tak odhodláme otevírat obtížná témata. Zároveň je dobré vědět,
že online terapie není vhodná pro všechny a pro všechno. Níže
najdete, kdy dává smysl ji využít, a kdy je spíš na místě
jiná forma spolupráce a pomoci.
Je online terapie pro vás?
Online terapie se obvykle
dobře hodí, pokud řešíte například:
úzkosti, paniku, napětí,
smutek, vyčerpání, ztrátu
smyslu,
přetížení v mateřství
konflikty ve vztazích,
žárlivost, odchod partnera
pocity viny, selhání, stud,
psychosomatické potíže
potřebu lépe rozumět tomu,
co se ve vás děje
Důležité je, abyste
během sezení měla:
soukromí – kdy můžete mluvit
bez obav, že vás někdo slyší
relativní klid – nejste
uprostřed kuchyně mezi večeří a usínáním dětí
aspoň základně stabilní
připojení k internetu
Pokud tohle dokážete
zajistit, může online terapie fungovat stejně hluboce jako osobní
setkávání.
Kdy online forma nestačí
Jsou situace, kdy online
terapie není vhodná nebo sama o sobě nestačí.
Typicky: jste v akutním ohrožení
života (silné suicidální myšlenky, konkrétní plán, bez naděje
na změnu)
prožíváte výrazné poruchy
vnímání reality (psychotické stavy – bludy, halucinace)
jste v prostředí, kde nemáte
žádné soukromí, nebo dokonce žijete s násilným či velmi
kontrolujícím partnerem
potřebujete okamžitý
krizový zásah (například hospitalizaci).
V takových případech má
větší smysl:
obrátit se na krizové
centrum / linku důvěry,
vyhledat psychiatra nebo
krizové oddělení nemocnice,
domluvit si osobní pomoc.
Co je u online terapie jinak
než u osobního setkání
Bezpečný prostor si
vytváříte vy
V terapii tváří v tvář
nesu velkou část odpovědnosti za prostředí já jako terapeutka (místnost, dveře, soukromí, klid.). U online sezení je to na půl: vy zajišťujete, kde jste a
kdo vás slyší, já zajišťuju techniku,
rámec a bezpečný kontakt.
Když víte, že za dveřmi
chodí partner nebo děti, nebo vás mohou slyšet kolegové v práci,
je přirozené, že se budete víc hlídat a méně otevírat citlivá
témata.
Společný prostor je
jiný
V jedné místnosti se sdílí
ticho, gesta i atmosféra. Online je kontakt jiný: někdy intenzivnější
(vidíte mou tvář zblízka, jste v bezpečí domova), někdy plošší (tělo je
mimo záběr, hůř se vnímají drobné pohyby, změny v napětí). To není špatně ani dobře,
jen je to jinak.
Pro někoho je online kontakt snazší, pro jiného
nedostačující. Má smysl to zkoumat a říkat si otevřeně, jak
to na vás působí.
Jak se připravit na online
sezení
Aby pro vás online terapie
byla co nejpřínosnější, můžete udělat pár konkrétních
kroků. Vyberte si místo.Ideálně: zavřené dveře, kde vás
nikdo neruší, pokud jsou děti doma,
domluvené hlídání (alespoň na dobu sezení), pokud doma soukromí nemáte,
lze využít i auto nebo klidné místo venku (s mobilem a
sluchátky).
Ptejte se: "Můžu
tady mluvit nahlas o čemkoli, aniž bych se bála, že to někdo
slyší?"
Postarejte se o techniku
zkontrolujte připojení k
internetu,
ideálně použijte sluchátka
– lépe uslyšíte a zároveň vás není slyšet do okolí,
pokud je to možné, opřete
zařízení (mobil, notebook), ať ho nemusíte držet v ruce.
Dejte si 5–10 minut před
sezením
Stačí málo: zavřít
notebook / mobil se všemi ostatními věcmi, na chvíli se posadit, položit
si otázku: "Čeho
si teď všímám? Co
dnes potřebuju?
Rozdíl mezi "skočím do
sezení mezi dvěma pracovními cally" a "chvíli se naladím" je
v prožitku obrovský.
Po sezení na sebe
nespěchejte
Pokud to jde tak hned neskákejte
zpět do práce, úklidu nebo péče o děti, ale dejte si pár minut - čaj,
krátká chůze po bytě, zápis pár vět do deníku.
Terapie často otevírá
témata, která dále v čase doznívají. Je v pořádku na sobe ještě chvíli "nechat působit", co se dělo a tím vytvářet prostor pro integraci.
Co můžete během sezení
říct
V online terapii je důležité,
abyste mohla mluvit i o tom, jak na vás forma
sezení působí. Můžete kdykoli říct například:
"Připadám si, jako bych
byla jen na pracovní schůzce."
"Je mi nepříjemné, že
jsem doma a za dveřmi chodí partner."
"Mám pocit, že přes
obrazovku nejdu tolik do hloubky."
"Naopak, je to pro mě mnohem snazší než osobně."
Nic z toho není chyba.
Naopak, jsou to cenné informace pro společnou práci.