Nejde jen o dítě: pohoda mámy v prvních letech
V prvních letech s dítětem se velmi často mluví o tom, co potřebuje dítě. Jak má spát. Jak se má vyvíjet. Jak mu "neublížit". O pohodě mámy se mluví mnohem méně. A když už, většinou to zní velmi zjednodušeně. Jako by řešením vyčerpání byla další položka na seznamu: více sebepéče.
Jenže naše mateřská pohoda není osobní selhání ani otázka lepší organizace času. A už vůbec nevzniká proto, že bychom se jako mámy málo snažily. Nízká pohoda v prvních 1000 dnech velmi často souvisí s tím, v jakých podmínkách dnes mateřství žijeme.
Proč na pohodě mámy skutečně záleží
Během prvních 1000 dní se velmi rychle vyvíjí mozek dítěte. Jeho pocit bezpečí, schopnost regulace i vztahové prožívání se formují v kontaktu s těmi, kdo o něj pečují. To ale neznamená, že bychom jako mámy musely být pořád klidné, vyrovnané a "v pohodě". Znamená to něco jiného: že i máma sama potřebuje podporu, oporu a prostor být člověkem.
Když jsme jako mámy dlouhodobě přetížené, osamělé a bez zdrojů, náš nervový systém funguje v režimu přežití. A z režimu přežití nelze dlouhodobě nabízet bezpečí – ani dítěti, ani sobě. Naše pohoda tedy není žádný luxus. Je to základní předpoklad udržitelného fungování celé rodiny.
Pohoda mámy má hodnotu sama o sobě. Není důležitá jenom proto, aby se dítěti dařilo. Jako mámy nejsme jen prostředníkem vývoje dítěte. Jsme lidmi se svými potřebami, identitou, tělem, emocemi a životem, který nekončí narozením dítěte. Když se mluví o pohodě mámy výhradně v souvislosti s dítětem, velmi snadno se znovu dostáváme k mýtu sebezapření. K představě, že "teď už na nás tolik nezáleží". Ale záleží.
Proč nestačí říct "postarej se o sebe".
Sebepéče sama o sobě neřeší mateřské zahlcení. Protože příčiny nejsou individuální, ale systémové. Mnoho mateřské nepohody dneska vzniká proto, že:
- děti vychováváme v izolovaných nukleárních rodinách, ne ve "vesnici",
- chybí porozumění matrescenci a proměně identity,
- sociální systémy nejsou nastavené na podporu rodičů v raném období,
- kulturní normy často tlačí na výkon, obětování se a zvládání.
Tohle není selhání jednotlivých maminek. Ani selhání rodin. Je to obraz společnosti, která rodičovství dlouhodobě podhodnocuje. A uvědomění si těchto souvislostí není výmluva – je to cesta k většímu sebesoucitu.
Co vlastně znamená "být v pohodě"
Být v pohodě neznamená mít všechno zvládnuté. Neznamená to být pořád v klidu ani "pozitivní". Znamená to nejen přežívat, ale aspoň občas prospívat a žít. Mateřská pohoda je celostní stav. Nejde jen o základní potřeby jako spánek, jídlo nebo možnost se osprchovat. Mateřská pohoda zahrnuje i:
- pocit, že jste viděná a braná vážně,
- emoční a vztahovou oporu,
- kontakt sama se sebou jako s celistvou osobou,
- pocit smyslu a identity.
Pro každou mámu bude pohoda vypadat jinak. A v různých obdobích se bude taky měnit.
Většina z nás ví, co by naší pohodě pomáhalo: pohyb, příroda, vztahy, smysluplné aktivity, odpočinek. Problém nebývá v informacích, v tom, že nevíme, ale v nedostatku času, energie a podpory. Zátěž péče o děti a domácnost je dnes často neudržitelná už pro dva dospělé, natož pro jednu osobu.
Proto má smysl se ptát jinak:
Co teď potřebuje moje tělo a nervový systém nejvíc?
Co je teď nejpalčivější?
Někdy je to spánek.
Jindy jídlo.
Jindy ticho.
Nebo být chvíli sama.
Nejde o přidávání dalších úkolů. Jde o posunutí priorit tak, aby vaše fungování bylo dlouhodobě možné.
Učíme se "dýchat pod vodou".
To je jedna z užitečných metafor. Představa, že se neučíme fungovat až ve chvíli totálního vyčerpání, ale průběžně doplňujeme zdroje v běžném dni. Staráme se o naši "nádobu", aby nebyla zcela prázdná.
Nemusí jít o velké pauzy a velké kroky.
Někdy stačí pustit si oblíbenou hudbu místo dětských písniček.
Krátký kontakt s tělem.
Malé momenty, které vyživují i vás, nejen dítě.
Ano, odpočinek bez dětí je důležitý. Ale stejně důležité je nenechat se dovést až na úplné dno. Vaše potřeby nestojí proti potřebám dítěte, není to soutěž. Péče o sebe není sobectví. Když se najíte, jdete na záchod, zvolíte setkání s jinými mámami místo další "rozvojové aktivity" – není to žádné selhání. Je to péče, která prospívá oběma, všem - celé rodině. Není to o buď–anebo. Je to oboje, a zároveň.
Když jsme dlouhodobě zahlcené, náš mozek funguje v režimu přežití. A v tom režimu nemůžeme reagovat klidně a vědomě. I tak i krátká pauza – dech, napít se nebo si opláchnout obličej studenou vodou, kontakt se zemí (sednout si, dřepnout nebo lehnout na zem) – může pomoct znovu zapojit část mozku, která nám umožňuje volit, jak zareagujeme.
Zároveň ale nestačí pracovat jen s "technikami v danou chvíli". Důležité je i dlouhodobé snižování zátěže a posilování podpory. Dobrá zpráva je, že období kolem narození dítěte je i obdobím zvýšené neuroplasticity. Mění se nejen dítě, ale i váš mozek. Nemusíte všechno uzdravit najednou. Stačí malé, realistické kroky.
Pohoda mámy je důležitá.
Není to odměna za výkon.
A není to jen vaše osobní odpovědnost.
Zasloužíte si odpočinek proto, že jste člověk.
Ne proto, že jste si ho "odpracovala".
A tohle vědomí je často tím prvním, co může přinést alespoň malou úlevu.