Matrescence: cesta transformace v mámu

O stávání se mámou se moc nemluví. Zdá se, že se to bere nějak automaticky. Tak, že se narodí dítě. Každá ale víme, jak velká změna to je, když děti nemáme a když děti máme. Dotýká se to každičkého aspektu nás samých, každičkého aspektu našeho života. Potřebujeme se vědomě kontaktovat s tím, co se s námi děje, když se stáváme mámou, připravit sebe i okolí na to, co se bude dít. Změny, které se odehrávají v našem těle a v naší psychice jsou tak velké. Pojďme o nich mluvit, uvědomovat si je a nestydět se za ně.

Mateřství je neustálá cesta změn, transformace a růstu, je to jedna z nejvíce transformačních zkušeností, kterou můžeme jako ženy prožít. V naší společnosti se však oslava života soustředí hlavně na příchod miminka. Často zapomínáme, že s narozením dítěte se postupně rodí i máma. Miminko je na světe, ale my se rodíme mámou krok za krokem.

Označení "matrescence" zatím příliš v českých končinách ještě nezdomácnělo. O co se tedy jedná?

Stejně jako dospívání je přechodem z dítěte do dospělého, je matrescence přechodem z ženy na mámu. Je to období několika rychlých změn a transformací na rovině fyzické, sociální, emocionální a duchovní, avšak na rozdíl od adolescence zůstává v naší kultuře do značné míry matrescence nepřiznaná.

Je běžné, že prvotní přechod k mateřství může trvat 2-3 roky, ale klidně i delší čas. V zahraniční literatuře některé autorky uvádějí, že matrescence může klidně trvat i celý život. Takže opravdu šestinedělí na to nestačí.

Jedná se o vývojový proces, ve kterém se žena stává mámou a dochází k zásadní změně její identity. Termín vytvořila americká antropoložka Dana Raphael, Ph.D. v roce 1973. Do veřejného prostoru termín přinesla reprodukční psychiatrička Alexandra Sacks, poté, co se její esej " Zrození matky " rozšířila v roce 2017. Alexandra Sacks si všimla, že čerstvé mámy si kladou otázku, zda nemají poporodní depresi, protože si myslely, že se díky mateřství budou cítit naplněné a šťastné a že jim instinkty přirozeně řeknou, co mají dělat, ale nic z toho se nestalo. Dle Sacks je to nerealistické očekávání toho, jak vypadá přechod k mateřství.

"Každý chápe, že adolescence je obtížná vývojová fáze. Ale během matrescence od vás lidé očekávají, že budete šťastná, zatímco máte pocit, že ztrácíte kontrolu nad celým svým životem."
Dr. Alexandra Sacks, reprodukční psychiatrička

Matrescence je celostní změna. Díky rostoucímu množství vědeckého výzkumu nyní víme, že stát se mámou je úplná transformace zahrnující změny v mnoha oblastech. Od změn v mozku, hormonálních změn a vnímání těla po změny ve vztazích, hodnotách, změny identity, hlubší spiritualitu. Stát se mámou s sebou přináší mnohdy až radikální změny. 

Matrescence je univerzální proces, ale je to jedinečná zkušenost. Jak mateřství prožíváme, je pro každou z nás jedinečné.

Matrescence je vývojový proces. Stát se mámou je vývojový proces, který vyžaduje čas. Stejně jako dítě se nestane dospělým přes noc, žena se nestane mámou okamžitě - trvá to čas, aby pochopila a přijala změny, našla svou novou roli a integrovala mámu do své nové identity.

Matrescence není jednorázová změna. Mateřství je neustálý, cyklický a nelineární proces. Navždy budeme procházet konci a začátky a růst společně s našimi dětmi. Každý jejich vývojový proces spouští náš vlastní. Od novorozence, přes batole, předškoláka, další dítě nebo nástup do školy, až po to, že se jednoho dne stanou dospělými. Každá fáze je nová, navždy jsme "novou mámou"".

Změny probíhající během matrescence lze rozdělit do čtyř oblastí:

Biologické/ fyziologické / neurologické: změny struktury mozku, neurogeneze a neuroplasticity

Emocionální / psychologické / spirituální: prožívání smutku, ztráty, viny, pochybností, zmatení vlastní identity, mateřské ambivalence

Vztahové / komunita / sounáležitost: změny spokojenosti ve vztazích, změny v přátelství, změny přístupu ke komunitě

Společenské/ politické / institucionální: ovlivňuje nás rodičovská dovolená, očekávání, která společnost klade na mámy, tradice a kulturní zvyky, týkající se podpory po porodu 

Už není cesty zpět, k té ženě, kterou jsme byly, než jsme se staly mámou.

Někdy můžeme cítit naprostou ztrátu vlastního já, smutek nebo přehlcení. A právě tyto zkušenosti, nepříjemné zkušenosti, nás mění tím, že poskytují příležitosti k růstu a proměně. Výzvy v rámci matrescence nám mohou ukázat na čem nám skutečně záleží, co potřebujeme změnit, upravit, abychom mohly růst a žít způsobem, který více odpovídá našemu pravému autentickému já.  

Je potřeba šířit povědomí o matrescenci. Tak můžeme více chápat s laskavostí a soucitem k sobě, proč může být tento přechod tak náročný. Je potřeba normalizovat naše mateřské zkušenosti a ukazovat na škálu protichůdných emocí, které můžeme v mateřství zažívat.

Soucitná podpora nám pomáhá při navigaci naší osobní cesty.